Máme tu 30. červen a žáci obou 9. ročníků se loučí s naší základní školou. Ještě než se všichni rozejdou na prázdniny, posílají tento vzkaz (který zazněl ve školním rozhlase):
VŠICHNI DŘEPKINS!
Rozloučení 9. A
Jelikož naše působení na této škole pomalu končí, pojí se k nám tradice, které bychom chtěli dodržet, a tak si z našeho pomyslného seznamu odškrtneme promlouvání do duše našim mladším spolužákům a srdcervoucí projevy pro naše učitele.
Skončilo léto 2013 a pro nás, malé špunty, začalo období prvních povinností, na které důkladně dohlížela paní učitelka Wipplingerová. Až ve třetí třídě se nás ujal s jeho rýpavými vtípky a oblíbenou frází ,,PRAVÁ RUKA HŘBITOV, LEVÁ NEMOCNICE“ pan učitel Maxa. Chudák s námi musel protrpět naše první školní lásky a první vzdor.
Po tvrdém výcviku jsme nastoupili na 2. stupeň, kde na nás už netrpělivě s pravítkem v ruce čekala paní učitelka Brothánková (TUDUDUNTUM, LES RUKOU NAHOŘE VIDÍM)!
Před našimi pubertálními výjevy nás bránila paní učitelka Oesterreicher. Ta s námi vydržela rekordní 3 roky zakončené lyžařským výcvikem.
Osmou třídu s paní učitelkou Anetou Veselou nám sežral covid, díky kterému jsme všichni prošli do posledního ročníku (třeba jako já s Eliškou a mnoho dalších)…
V deváté třídě jsme se na to častokrát vymlouvali u paní učitelky Zdeňky Zbudilové (a nejen u ní)…
S ní jsme zakončili našich 9 let povinné školní docházky. I když se snažila sebevíc, čárky do vět prostě nenarveme .
Děkujeme pedagogickému sboru za užitečné, ale nevyžádané rady do života, kuchařkám za vydatné porce jídel, ochutnávky gulášů z celého světa a trpělivost se ztrácením čipů.
Chtěli bychom také poděkovat vedení, které pro nás pořádalo nezapomenutelné akce (například do daleké Třeboně).
Tímto se s vámi 9. A pomalu, ale jistě loučí.

Rozloučení 9. B
Vážení učitelé, milí spolužáci,
devět let uplynulo jako voda a základní škola končí. V první třídě se nás ujala paní učitelka Dušková, která nás naučila číst, psát a počítat, za což jí moc děkujeme. Ve 3. a 4. třídě nás učila paní učitelka Župková.
V 5. třídě nastal největší zlom, nastoupili jsme na 2. stupeň a na starost si nás vzala paní učitelka Mráčková, kterou jsme měli od 3. třídy na angličtinu. Za naši skvělou matematiku děkujeme paní učitelce Ficalové, kterou jsme měli od 5. třídy. V 7. třídě jsme jeli pokořit své dovednosti na lyžařský kurz. Pár z nás muselo v průběhu odjet, ale jinak jsme se vrátili zdraví.   O pár týdnů později nastala online výuka, ale myslíme si, že jsme ji zvládli. Všichni jsme se úspěšně dostali na naše vysněné střední školy, za což jsme vděční paní učitelce Ficalové a paní učitelce Zbudilové.     
Postupem času jsme si začali uvědomovat, jak málo dní nám zbývá, proto jsme si tento poslední rok začali naplno užívat. Občas jsme si lezli na nervy, ale věděli jsme, že se na sebe můžeme spolehnout. Víme, že už to nikdy nebude jako dříve, ale doufáme, že až se po letech setkáme, budeme s radostí vzpomínat na to, co jsme tady společně prožili. Chtěli bychom poděkovat všem učitelům, kteří to tady s námi zvládli, družinářkám, se kterými jsme prožívali skvělá odpoledne, dále pak uklízečkám, kuchařkám a školníkovi. Rádi bychom se s vámi rozloučili. Bylo nám tu s vámi hezky a navždy zůstanete v našich srdcích.
Tak hurá do světa a krásné prázdniny.
Také my, všichni učitelé, přejeme budoucím studentům prázdniny plné sluníčka, hezkých zážitků a šťastné vykročení pravou nohou…

Za učitelský sbor Iva Mráčková, Zdenka Zbudilová