Žáci 8. a 9. ročníku se dne 11. 5. 2022 zúčastnili akce, která jim osvětlila dobu pohnutých událostí 2. světové války u nás. Navštívili Malou pevnost Terezín a Památník Lidice.
Po základních informacích, které získali při hodinách dějepisu a občanské výchovy, se mohli na vlastní oči přesvědčit, v jakých podmínkách žili lidé v Terezíně a jaké následky měla tzv. heydrichiáda pro obyvatele Lidic.

Když jsme navštívili Malou pevnost Terezín, žáky ihned oslovil obrovský hřbitov, v jehož čele se tyčí kříž a symbolická židovská hvězda. Prošli jsme si celou prohlídkovou trasu areálu s odborným výkladem. Paní průvodkyně nám vyprávěla o této nacistické věznici, kde byli zavíráni kromě českých obyvatel také cizinci. Nejednalo se o vyhlazovací tábor, přesto přímo zde byla zavražděna spousta lidí, další tu umírali kvůli nelidskému a tvrdému zacházení, popř. špatným hygienickým podmínkám. Nacisté navíc vytvořili z této pevnosti „průchozí“ vězení,  posílali vězně dále do koncentračních táborů, odkud se již většina nevrátila.
Pohled do jednotlivých cel, v nichž jsme si představovali strašné životní podmínky lidí, nás dost vyděsil. Velké ubikace, do nichž dozorci umisťovali nadměrné množství lidí, nehygienické podmínky, často nevyléčitelné nemoci... naopak malé cely bez oken, kde byli zavíráni ti „nejobtížnější“, často političtí vězni. Viděli jsme střelnici, kde se nacisté učili střílet, o pár kroků dále popraviště, a to přímo před námi. Vše bylo velmi autentické, působivé, skoro neuvěřitelné.  Přestože v pevnosti existoval tvrdý život plný těžké práce, bití a zabíjení, lidé se po večerech  i v těchto nelidských podmínkách dokázali stmelit a tím překonat některé hrůzy tohoto nacistického zařízení. Na závěr jsme zhlédli propagandistický zinscenovaný film, který nacisté natočili v židovském ghettu, aby měli „důkaz“, jak dobře se zde lidem žije. Vše bylo však jinak…
Následovala cesta do Lidic a zde prohlídka pietního území (bývalý prostor obce Lidice, kostel, památník věnovaný dětským obětem, růžový sad) - to vše s odborným výkladem pana učitele M. Vlasáka. Viděli jsme místo, kde kdysi pulzoval život a které bylo totálně srovnáno se zemí – byl to velmi zvláštní pocit.

A tak si žáci zase trochu prohloubili znalosti o perzekuci našeho národa v době nacistického režimu za 2. světové války. Uvědomili si, že historie by pro nás všechny měla být varováním, že bychom se z ní měli poučit.

Mgr. I. Mráčková, Mgr. Z. Zbudilová, Mgr. M. Vlasák