Žáci II. stupně naší školy měli možnost se ve čtvrtek 5. října zúčastnit vzdělávacího projektu „Nicholas Winton – Síla lidskosti“. Nejprve zhlédli film režiséra Mateje Mináče o nenápadném a skromném muži, který pomohl prchnout z tehdejšího předválečného Československa 669 dětem. Bez jeho pomoci by se většina z nich nedožila konce 2. světové války. Poté následovala beseda s dramaturgem Zdeňkem Tulisem, který je blízkým spolupracovníkem Mateje Mináče a který velmi poutavě vyprávěl o osobě Sira Nicholase Wintona, o jeho odvaze a zároveň o jeho skromnosti, lásce k lidem a k životu vůbec. Bylo to pozoruhodné vyprávění o pozoruhodném člověku. Rovněž vykreslení osudů některých z „Wintonových dětí“ bylo velmi zajímavé. Mimo jiné se žáci dozvěděli, že vznikly dva filmy, které se věnují této problematice – Všichni moji blízcí a Nickyho rodina (oba pod režijní taktovkou již zmiňovaného Mateje Mináče). Na závěr měli všichni možnost zeptat se na to, co je zajímá a poté si prohlédnout projekt pomníku obětem holokaustu ze Suchdola, který má vzniknout v parku u školy a na který přispěl i Tom Schrecker – jedno ze zachráněných dětí (článek o něm byl v říjnovém vydání SZ).
Celý pořad byl velmi emotivní a v mnohých vzbudil hluboký obdiv a snad i pocit, že lidskost a slušnost by měly být v našich životech na předních místech. Toho jsou dokladem i odpovědi našich žáků 9. ročníku na dotaz, co je překvapilo či zasáhlo nejvíce:
„Film se mi líbil a udivilo mě, že i ve svých 100 letech měl dost energie se smát a radovat se s rodinou. Byl to dobrý člověk, jednak pomáhal dětem do nových rodin a pak šel do války bojovat za svou vlast.“                                                                                                     (J. Košumberský)
„Chtěl pomoci dětem a dělal vše pro to, aby je zachránil. Nikomu to neřekl a nevychloubal se tím. I ve svých 100 letech a výš byl aktivní a měl smysl pro humor.“                                                                                                                                                                              (K. Korčáková)
„Udělal dobrý skutek. Pomohl více jak 650 dětem. 50 let nikdo nevěděl o jeho činu. Dožil se 106 let.“                                                                                                             (D. Kotrč)
„Překvapilo mě, že ve svých 99 letech (přesně na své narozeniny) sedl do letadla a obkroužil několikrát město a přistál. Tím se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů jako nejstarší člověk, který pilotoval ultralight.“                                                                                                  (B. Telaříková)
„Překvapilo mě, že ve 100 letech létal letadlem. Pobavilo mě, že mu sebrali řidičák, protože překročil rychlost.“                                                                                                      (D. Kalát)
„Nejvíce mě dojalo a zároveň zaujalo, jak ty děti stály na nádraží a loučily se s rodiči. A také jak ty anglické rodiny (i chudé) byly schopny a ochotny zaplatit 50 liber za nějaké cizí dítě.“                                                                                                                                      (K. Halířová)
„Vůbec si nedokážu představit, jak muselo být strašné, když se ti rodiče museli vzdát svých dětí a tušili, že už je možná nikdy neuvidí.“                                                                                    (J. Koubová)           
„Dlouho nikomu neřekl, co udělal. Jen litoval, že poslední vlak, ve kterém bylo přes 200 dětí, už neodjel kvůli válce.“                                                                                                             (M. Šlápota)           

A na závěr poslední dílek do mozaiky – co říkal sám Nicholas Winton?
„Smích je nejdůležitější věcí v životě. Myslím, že většina lidí se bere příliš vážně, což jim brání, aby se chovali skutečně přirozeně.“
„Myslím si, že hodně lidí říká, že něco nejde udělat, protože to nikdy ani nezkusili. Je to jenom záminka. Většina věcí i zdánlivě nemožných tvrdou prací dosáhnout lze. Myslím, že je to vůle, co lidem často schází.“
„Nic není neuskutečnitelné, pokud to neodporuje zdravému rozumu.“

Děkujeme panu Z. Tulisovi, že k nám našel cestu a seznámil nás se zcela výjimečným člověkem a jeho příběhem.
                                                                                                                        Mgr. Iva Mráčková