Naše škola se opět po roce zapojila do projektu společnosti „Člověk v tísni“, který se věnoval tentokrát problematice emigrace, poválečnému odsunu Němců či nucenému přesidlování obyvatel. Letošním tématem byly příběhy lidí z Československa, kteří v průběhu minulého století z různých důvodů opustili své domovy. Z tohoto důvodu je také někdy 20. století nazýváno „stoletím ztracených domovů“.
Žáci 9. ročníku se v hodinách dějepisu seznámili s událostmi moderních dějin, které ovlivnily nejvíce to, že lidé byli ze svého území vyháněni anebo z něho utíkali (Mnichov a nacistická okupace, konec 2. světové války – vysídlení Němců, emigrace po komunistickém převratu…). Kromě toho měli možnost prohlédnout si plakátovou výstavu o osudech lidí, kteří se v minulosti potkali s bezprávím a museli kvůli němu opustit místo, kde žili.
My jsme se zaměřili na osudy Němců žijících na našem území a zhlédli jsme film „Zabíjení po česku“, který žákům ukázal, jak problematická byla situace po skončení války, jak byli vyhnáni čeští Němci ze Žatce, a to včetně starousedlíků a členů smíšených rodin a jak toto „vyhnání“ spousta lidí ani nepřežila. Připomněli jsme si rovněž poválečné události v nedaleké Tušti.
Mottem tohoto projektu ovšem bylo: „Minulost nevyfotíte. Ptejte se těch, kteří to zažili“. Proto také následovala beseda s bývalou paní učitelkou naší školy Mgr. S. Tomáškovou. Ta velmi poutavě vyprávěla o osudech své rodiny, která byla na konci války nedobrovolně rozdělena. Životy jednotlivých členů se vyvíjely pod vlivem různých historických okolností a zvratů a až po sametové revoluci se podařilo část rodiny vypátrat. Trvalo více než 45 let, než se její příbuzní mohli opět setkat…
Žáci tak měli možnost porovnat to, co se dozvěděli při vyučování s konkrétním příběhem konkrétní rodiny a vytvořit si názor na období, které určitě nebylo jednoduché. Vyprávění paní učitelky odměnili potleskem a na závěr jí jako poděkování darovali květinu.
Mgr. Iva Mráčková |
