Rozhodli jsme se poznat nejbližší okolí Suchdola. Dne 9. 6. 2016 jsme vyrazili autobusem na Nové Hrady. Po pěkné prohlídce I. okruhu hradu (kde nás samozřejmě bavily „klouzací pantofle“) jsme si mohli vlastnoručně vyrazit mince. Nejen kluci byli šikovní, ale i děvčata si vyzkoušela svoji sílu. Hodilo se to, protože pak následovala návštěva překrásné kovárny, kde nás kovář Dan učil kovat hřebíky…

U kovárny jsme si mohli prohlédnout, jak se dříve bydlelo... Kovářovu chaloupku hlídal kozlík Matěj (my jsme mu dali přezdívku Bronson podle jedné reklamy), ten se nám taky moc líbil.

Opodál jsme navštívili speciální fyzikální učebnu. Přestože fyziku ještě nemáme, známe už hodně věcí z přírodovědy a přímo ze života. V této učebně jsme si mohli tyto věci „osahat“ v trochu jiné podobě.

Nelze vynechat naši vydařenou zastávku v kavárně Kousek, která byla úžasná. V době, kdy pršelo, jsme se ládovali zmrzlinou, dorty a k tomu popíjeli výbornou „ledovou“ kávu, která (jak jsme zjistili později) určitě nebyla bez kofeinu. V další části expedice jsme se totiž ocitli v Tereziině údolí a tam jsme vyváděli pěkné skopičiny. Měli jsme spoustu energie, kterou nám nejspíš naše ledová káva dodala. Vrcholem všeho byla zastávka u vodopádu. Rozhodně to neznamenalo, že bychom se zastavili. Ani na chvíli. Většina z nás skončila stejně alespoň jednou botou ve vodě říčky Stropnice...

Cestou zpátky už na nás čekal v Údolí pod Novými Hrady autobus. Prožili jsme prima výlet skoro „za chalupou“.

                                                                                                      Mgr. Z. Zbudilová

                         Naše dojmy?

- V Tereziině údolí jsme lezli u vodopádu po kamenech☺… (Eliška B.)

- Nejvíc se mi líbila ta kovárna, ten hřebík, který byl ručně vyrobený. Nebo ty věci, co tenkrát kováři používali a hezké byly i dřeváky… (Katka)

- V cukrárně mi nejvíc chutnal dortík. A líbil se mi kozlík u kovárny. Velká legrace byla i v autobusu cestou tam i zpět. (Martina)

- …a taky se mi líbily na hradě ty velké modré papuče… (Radek)

- Na ceduli jsme se dozvěděli, že tu Terezii, co založila údolí, unesl čert! (Tomáš)

- Ve fyzikální učebně jsme si mohli zkusit postavit oblouk tak pevný, že se po něm můžeme projít. (Adélka)

- Jak jsme skákali po kamenech u vodopádu, měl jsem obě nohy mokré, ale líbilo se mi to. Boty mi ještě teď schnou. (Lukáš)

- Na hradě byl obraz Marie Terezie, ale maloval ho nešikovný malíř, takže ta panovnice na něm byla k smíchu. (Eliška Š.)