V úterý 11. listopadu se na 2. stupni ZŠ uskutečnila beseda, která lidsky, s úctou a neformálně připomněla průběh 1. světové války na Suchdolsku.

Po úvodní písni s protiválečným obsahem uvedli žáci vyšších ročníků základní fakta světového válečného konfliktu. Hanka Kreníková  z 9. třídy přečetla příběh svého prapradědečka, který se za války dostal do ruského zajetí, zažil velké útrapy a strádání a s velkou dávkou odvahy a snad i štěstí se dostal domů.
Mnozí další se však nevrátili…..

Slova se ujala archivářka Mgr. Marie Kalátová, která studovala dokumenty vypovídající o válečných létech v Suchdole v archivu v Českých Budějovicích a čerpala též z městské kroniky.
Na interaktivní tabuli promítala historické zápisy z let 1914-1918, které doplnila zasvěceným komentářem, a dala tak osobní příklad zájmu o historii kraje, v němž žijeme.

My všichni zúčastnění jsme se dověděli, že v letech 1914 - 1918 odešlo do války i mnoho suchdolských mužů, kteří v převážně v mladém věku opustili domov a z nichž  se 63 nikdy nevrátilo, jejich jména jsou napsána na pamětní desce v kostele sv.Mikuláše.

„A mají někde hrob?“ předešla mne svou otázkou Dáša z 8.třídy….
Co odpovědět?....tisíce vojáků připomínají pouze symbolické pomníčky u cesty či pomníky padlým ve městech a vesnicích…..

Paní Marie Kalátová se podrobněji zastavila u jména lékaře Karla Kithiera, starosty města za války, a zdůraznila, že jeho jméno bylo pro občany města Suchdol důležitější než jména důstojníků či mocnářů. Organizoval pomoc rodinám, kde zůstaly vdovy s válečnými sirotky.
Jako lékař ošetřil téměř 2000 vojáků ležících v lazaretu zřízeném v bývalé škole. Včas rozpoznal u jednoho z nich tyfus a nařídil karanténu, čímž zachránil mnoho lidských životů před rychle se šířící nákazou.
Jeho hrob na místním hřbitově i jeho dům, kolem něhož chodívají někteří žáci do školy, připomenuly současné fotografie.
Osobnost dr. Kithiera byla aktualizována i zmínkou o jeho potomcích, s nimiž je paní Kalátová v písemném kontaktu a kteří dnes žijí v Americe.

Za 1. světové války pomáhal rodinám bez otce též továrník Theodor Gráf, který založil fond na jejich podporu.

Zajímavá byla i zmínka o růstu cen potravin za války i o potravinách na příděl
Pro besedu o Velké válce byl pí učitelkou Mgr. Ivou Mráčkovou vybrán 11. listopad, den, kdy válka skončila.
V 10.45 utichly výstřely. 11. 11. v 11 h podepsalo poblíž francouzského Compiegne Německo kapitulaci.

Ve třídě byla v tuto dobu rozsvícená svíčka a vedle ní růže.
Při verších básně Na flanderských polích vlčí máky kvetou, jedné z nejznámějších básní  1. světové války, všichni zúčastnění povstali a uctili tak ukončení bojů na válečných frontách.

Paní Kalátová dostala kytičku. Mnohým utkví v paměti její slova:
„ Děkuji, odnesu ji do kostela, na desce se jmény padlých je můj předek Jan Kalát, zemřel v nedožitých 27 letech, dám ji jemu….“

Setkání s historií na suchdolské škole překročilo rámec formálních pietních aktů, s nimiž se mnohdy setkáváme.
V Anglii a Francii je 11. listopad státním svátkem, znějí sirény a lidé stále vzpomínají.

Myslím, že nebude nadsázkou říci, že citlivou vzpomínkou na suchdolské škole jsme byli možná o něco blíž Evropě, jistě však na dosah živému odkazu našich předků a našich dějin.

Poděkování patří paní Mgr.Marii Kalátové, paní Renatě Rohrbachové,
paní Mgr. Ivě Mráčkové a vedení ZŠ Suchdol nad Lužnicí.

                                                                       Mgr.  Hana Chlapcová

Příspěvek Hanky Kreníkové (9. A)
Můj prapraděda se jmenoval Václav Dušek. Narodil se r. 1895 v Letech u Mirovic v rodině rolníka, měli malé hospodářství. Jako mladý hoch byl odveden na vojnu.
Při bojích v 1. světové válce upadl do ruského zajetí ke kozákům, kteří byli mimořádně krutí. Při každodenním bičování důtkami a poléváním ledovou vodou v mrazech si myslel, že už to nepřežije – měl četná zranění a vážně poraněnou nohu.
Ke konci války se jemu a několika dalším jako zázrakem podařilo uprchnout ze zajetí – pomohl jim jeden sedlák, který je převezl v kopě sena přes tatarské území. Dostal se tedy domů, později se oženil a měl syna a dceru. Celý život kulhal a trpěl zraněními z války. Jeho syn Josef se v Tušti oženil a zůstal zde žít. Byl to tatínek mé babičky…