Ve středu 7. května se žáci 7. – 9. ročníku zúčastnili exkurze, která je měla blíže seznámit s historií období 2. světové války u nás. Byla vybrána dvě místa (Terezín a Lidice), kde si žáci uvědomili, jak složité a těžké chvíle prožívali někteří naši občané v této době, co znamenal pojem holokaust a jaký byl důsledek „heydrichiády“ v Lidicích. Nyní některé názory samotných žáků:

…„V Terezíně mě zaujal výklad o věznici, kde v ubikacích a na samotkách žili lidé v hrozných a nehygienických podmínkách. Působilo to na mě velmi zvláštně, protože jsem si představovala vězně, co tam umírali.“
                                                                                                        (Valerie R., 8. třída)

…„Mě zaujal hřbitov před Terezínem. Když jsem se podívala, kolik je tam hrobů, tak mnou projel mráz…nedokážu si představit, že bych se ocitla v situaci lidí jak z pracovního tábora, tak i z Lidic.“
                                                                                                          (Radka T., 8. třída)

…„Hodně věcí mě přímo dostalo. V Terezíně na první pohled obyčejný kapesník. Když jste si ale přečetli, co na něm bylo vyšito, zjistili jste, že tak obyčejný není. Je na něm vzkaz otce pro dceru, je hodně dojemný a smutný.“
                                                                                                          (Michaela K., 8. třída)

…„Výlet do Terezína a do Lidic byl velmi depresivní, ale zároveň zajímavý. V hlavě mi utkvěla spousta věcí, ale nejvíce se mi do paměti zaryly dva zážitky z Lidic. Když jsme stáli u základů domu, kde byli popraveni chlapci a muži jen díky dopisu, v němž byly zmíněny Lidice. Potom pomník dětským obětem, na kterém pracovala 20 let jeho autorka. Sochy jsou odlity z bronzu, dokonce byla jedna z nich zcizena a musela být nahrazena novou. Uvědomila jsem si, že lidský hyenismus nezná hranic.“
                                                                                                            (Kateřina M., 8. třída)

…„Zapůsobily na mě dopisy dětí z Lidic, které psaly před svou smrtí. Jejich text byl reprodukován dětskými hlásky, což muselo dostat i otrlejší povahy. Taková „tečka“ na závěr byly osobní zážitky lidí (promítané v televizi), kteří přežili. Rozhodně nelituji, že jsem jela.“                                                                (Terezie Š., 8. třída)

…„V paměti mi uvízly fotografie všech občanů z Lidic a dopisy dětí, které neměly tušení, co je s jejich rodiči. Bylo to velmi deprimující, i několik hodin potom jsem to nedokázala vstřebat.“                                                                                                                                                                         (Edita Š., 9. třída)

…„Na Lidicích mě nejvíce zaujala technická část…měli tam výborně udělané projekce…a bylo to velmi emotivní!“
                                                                                                               (Miroslav S., 9. třída)

                                                                     Za pedagogický dozor I. Mráčková, Z. Zbudilová