Ano, tak nějak to vypadalo. Jenže nešlo o tradičního bubeníčka. Žáci 1. i 2. stupně naší školy si měli možnost vyzkoušet hru na různé typy bubnů a bubínků. Ve dnech 17. a 18. března 2010 za námi přijel z Vysočiny hudebník Lukáš Vídenský, aby nás seznámil nejen s tímto rytmickým nástrojem, ale také se podělil o spoustu hudebních zkušeností a dovedností, které získal při cestování po různých zemích včetně Indie.
            Vlastně nás ani nenapadlo, jak samozřejmý je pro naše tělo rytmus. Hned na začátku uvedl náš host zajímavý příklad  – tepot našeho vlastního srdce. Ve svém vypravování připomněl využití bubnů jako způsobu komunikace fungující mezi lidmi již odpradávna. Lukáš ve svém vystoupení představil několik bubnů a bubínků „džembe“ (djembe)
z různých koutů světa  a s nimi i praktickou ukázku stylu hry, odlišnosti rytmů.  Nakonec vznikl i prostor pro vyzkoušení  těchto nástrojů samotnými žáky. Protože bylo vystoupení věnováno vždy pouze jedné třídě, měli všichni žáci
( a dokonce i učitelé) možnost osobně vyzkoušet hru na buben. Tato část programu byla opravdu nejhezčí. Hráli jsme všichni najednou (Lukáš měl pěknou řadu bubnů a bubínků, na každého se dostalo). Nejprve jsme se ostýchali, měli
jsme strach, že práci s rytmem prostě nezvládneme. Ale nakonec jsme se naučili využívat při hře obě ruce, pomalé
tempo jsme zkoušeli zrychlovat, tiché bubnování jsme gradovali zesilováním a mohli jsme si dokonce do rytmu bubnů
i zakřičet. Prostě jsme se ohromně bavili. „Bubnovací“ vyučovací hodina nám rychle utekla. Odnesli jsme si z ní skvělý zážitek.
            Protože máme v kabinetu hudební výchovy také dva malé bubínky „džembe“, v odpolední hodině hudební výchovy ( a dokonce i o přestávce) hráli už osmáci na bubny (i na lavice) s naprostou jistotou.